Omlouvám se za svou nepřítomnost. Dopisy z Ruzyně 1981-1982

Jiřina Šiklová

V dopisech psaných po svém zatčení za podvracení republiky v květnu 1981 se Jiřina Šiklová obrací především ke svým dětem a mamince či dlouholetému příteli Milanu Machovcovi a zprostředkovaně též k dalším blízkým. Činorodost, humor a zájem o druhé, jež jsou jí vlastní, se ve vazbě stávají strategií, jak nejen přežít, ale i co nejlépe využít tento „odcizený čas“ – dceři na dálku pomáhá s přípravami svatby, se synem probírá výběr povolání, kolegům z gerontologie posílá instrukce k rozpracovanému výzkumu, pro přátele z disentu sepisuje rady pro případ, že by je potkal stejný osud… Azároveň ve své jedinečné dvojroli „muklice“ a socioložky glosuje dění kolem sebe, exotický ruzyňský svět a jeho obyvatele.


Jiřina Šiklová posielala listy z väzenia z Ruzyně svojím deťom a rodine v rokoch 1981 až 1982. Je v nich skĺbená hlboká láska matky a žiaľ z násilného odlúčenia. Listy sú často kontemplatívne, lebo vo väzení je čas jedinou výplatou. Jiřina milovala život, a preto ho vedela žiť "naplno" aj v komunistickom väzení, kde sa iní trápili. Ako sociologička sa v novej životnej role mohla obuť do topánok väznených a opísať svet z opačnej strany múra. Omlouvám se za svou nepřítomnost. Dopisy z Ruzyně 1981-1982 (Jiřina Šiklová, 2015)

Recenzie a ukážky z tejto knihy


Keď sa dajú fakty čítať ako beletria

Jakub Kratochvíl

Na pulte nášho kníhkupectva v Bratislave máme na pravej strane literatúru faktu, ale keďže je tam tých knižiek nepreberné množstvo, spomeniem tu zopár z rôznych oblastí, ktoré by mohli kadekoho zaujať. Viac.


Ďalšie odporúčania


Geniálna kniha. Celý zlodejský život (začal ako chlapec) Jacka Blacka sa odohral pred prvou svetovou vojnou, pred októbrovou socialistickou revolúciou, pred Československom, za Cisára Pána a za vlády Kráľovnej Viktórie. Keď bol malý, na území Slovenska sa rozprávalo o národnej emancipácii a keď začal kradnúť začali u nás platiť Appoyiho zákony. V tomto období si Jack Black uvedomil a neskôr zapísal napríklad toto: "Myslím, že činy každého člověka jsou produkty jeho myšlenek, a jeho myšlenky jsou přirozeně produkty prostředí a podmínek, v nichž je nucen žít. Pokud dáte chlapce do vězení ve věku, jako jsem byl já, stane se zločincem stejně jistě, jako že po dni přijde noc nebo že po noci přijde den. Představuji si, že tyto podmínky mohly za zrod mnoha zločinců přibližně mého věku, kteří byli považováni za zatvrzelé. Nebudu říkat za nenapravitelné, protože jsem přesvědčen, že nic takového jako nenapravitelný zločinec neexistuje. Viděl jsem mnoho případů zázračného napravení. Jednoho muže může napravit žena, její úpěnlivé prosby nebo matčina láska. Jiní se mohou napravit díky laskavosti přátel a s jejich pomocí. A někdo jiný se zase může napravit v důsledku laskavosti přicházející z nějakého nečekaného zdroje. Jsem přesvědčen, že toho, kdo byl brutálně týrán, lze obrátit na správnou cestu laskavostí a je možné ho obrodit. Přál bych si vyrýžovat ze svého života pár zrnek moudrosti, která by pomohla lidem pomoci vězňům a která by pomohla vězňům, aby si pomohli sami, ale nemohu žádná najít. Nevím. Jediné, co mohu s jistotou říci, je, že laskavost plodí laskavost a krutost plodí krutost. Můžete si vybrat a sklidíte, co jste zaseli." Nemáte šanci. Příběhy z amerického podsvětí (Jack Black , 2018)

Nemáte šanci. Příběhy z amerického podsvětí

Vrelo odporúčam román Ralfa Rothmanna – Umrieť na jar. Do slovenčiny ho vynikajúco preložila Katarína Széherová. Práva sa predali do ďalších dvadsiatich jazykov a úspech je zaslúžený. Autor už v Nemecku dosiahol kultový status, a to napriek tomu, že sa drží striktne v ústraní od tamojšej živej literárnej scény. Hoci knižka opisuje mimoriadne temné a desivé udalosti, autorov štýl je nezvyčajne lyrický. Taký poetický a autentický protivojnový román som dávno nečítal. Na krátkej ploche sa spisovateľovi podarilo načrtnúť fresku o konci nacistickej ríše, ale aj naznačiť, aké ťažké bude po tom všetkom vybudovať slobodnú a demokratickú republiku. Apokalyptické obrazy sa striedajú s náznakmi nádeje. Ústredná postava nedočkavo čaká na koniec vojny a čitateľ zasa dúfa, že sa nezabudnuteľná kniha ešte neskončí. Umrieť na jar (Rothmann Ralf, 2017)

Umrieť na jar

Aké frustrujúce je nechápať a byť nepochopený? A zároveň ako nás obmedzuje naša snaha všetkému porozumieť a retarduje zjednodušované vykladanie života, ľudského konania a citov v mene (ľahšieho) pochopenia. Phillips uvažuje o Kráľovi Learovi či Othellovi a píše o tom, že radšej svet „zavraždíme, akoby sme sa mali vystaviť zmene“ a že rodičia by nemali očakávať, že im bude dávať zmysel, do koho sa ich deti zamilujú. „Stojí za to zamyslieť sa, aké hranice budú musieť brániť tí, ktorí netúžia vždy pochopiť. A či im to prejde.“ Čo nám uniká (Chvála nežitého života) (Phillips Adam, 2015)

Čo nám uniká (Chvála nežitého života)