Na Moravě nekvetou olivy

Agathonikiadis George

Český režisér a scenárista řeckého původu George Agathonikiadis se po dlouhém váhání konečně odhodlal k literárnímu zpracování vlastních, osobitě pojatých zážitků z dětství.Vzpomíná na své prarodiče, s nimiž vyrůstal, na školu a učitele, kteří ne vždy chápali postavení dítěte-cizince, na první erotické zážitky, tajné návštěvy kina, všelijaké lumpárny prožité se svými kamarády. Vypráví příběhy drzé, milé, plné něhy, s velkou lidskostí.

Snaží se zachytit pomíjející okamžiky, které buď pohltil čas, nebo se ztrácí v nekonečnu. Příběhy jsou někdy absurdní, ale plné energie a fantazie. Autor citlivě popisuje exodus dětí po občanské válce v Řecku, ocitajících se v naprosto neznámém městském prostředí a v jazykové i sociální izolaci. Postupné a mnohdy konfliktní překonávání těchto bariér spolu s trvale přítomným steskem po domově jsou hlavními motivy této mozaikovité prózy. Není to v žádném případě čtení pesimistické! Mnohé epizody čtenáře pohladí či rozesmějí. George vypráví své příběhy s humorem i poezií. Jejich postavy mají blízko k lidem s Hrabalovskou perličkou na dně své duše, kterou on sám kolem sebe hledá a nachází. Sám tvrdí:,,Člověk bez paměti je vydán na milost iluzorní existence."


Nádherná knižka písaná srdcom. O detstve malého Gréka v Brne. George je dieťa z utečeneckého davu, do ČSR pricestoval po gréckej občianskej vojne. Kniha je kúzelná, múdra, plná humoru, jemne saroyanovská a predovšetkým iná. Neviem, či napísal niečo predtým, ale toto je perla. P. S. Ak nebudeme hlupáci, možno raz napíše knihu chlapec zo Sýrie, ktorý tu teraz žije ako cudzinec. Na Moravě nekvetou olivy (Agathonikiadis George, 2015)

Ďalšie odporúčania


Keď odvšadiaľ počuť hluk nezastaviteľných myšlienok, brušká mojich prstov podvedome siahajú po knihách, v ktorých sa zdanlivo nič nedeje. Ktoré si len tak potichu plynú a práve svojou mlčanlivosťou ma lákajú až magickým spôsobom. To je aj prípad knihy Kočičí host. V nej Takaši Hiraide svojským výberom priam "duše pohládzajúcej" lexiky od prvej strany vytvára pokojnú atmosféru a ani nevieš ako, zrazu sedíš v záhrade domu v nerušnej uličke, juhozápadne od štvrti Šindžuku, a k nohám sa ti túli jemná srsť mačiatka Čibi. Kniha si podmaní nielen všetkých japanofilov a milovníkov mačiek, no svojím intenzívnym pôsobením na všetky zmysly aj človeka hľadajúceho "poetickosť života". Tá je prítomná až do samého záveru, v ktorom nejeden čitateľ môže nadobudnúť pocit, že práve potichu plynúci a premýšľavý dej bez zvratov a dramatických peripetií sa ho dotkol akosi intenzívnejšie. A k tomu ten design obálky! Kočičí host (Takaši Hiraide , 2016)

Kočičí host

Pretože Nabokov je štylistický boh. Je to krásne vymyslené aj napísané. Je to výborne preložené. Je to kniha, ktorú keď prečítate, tak chcete ísť odznova, pretože teraz to úplne inak vidíte. Je tam Ada a aj žár, ako sľubuje názov a je to (okrem iného) o láske, starých časoch, letných podvečeroch, dobrých aj zlých mravoch, motýľoch, piknikoch, stromoch... Chýba síce mapa, ale namiesto toho je vpredu rodostrom (mapa vzťahov – ha!). Ada aneb žár (Nabokov Vladimir, 2015)

Ada aneb žár

Uspávanka od francúzsko-marockej autorky Leily Slimani, za ktorý dostala v 2016 Goncourtovu cenu, vyšla úplne čerstvo v Inaque v preklade Ane Ostrihoňovej. Popri tomto takmer psychothrilleri otvorila zásadné témy, ako sú výchova detí v západnej spoločnosti, úloha, funkčnosť a fungovanie rodiny, zmysel manželstva a rodičovstva. Páči sa mi, že je Slimani spoločensko-kritická, poukazuje na triedne nerovnosti a aj z nich vyplývajúce závislosti a povrchnosti dnešného západného fungovania sveta. Zároveň sa Slimani svojskou ostrou poetikou podarilo vynikajúco vystavať fiktívny príbeh na skutočnej tragickej udalosti vraždy detí ich pestúnkou. Uspávanka ma rozhodne neuspala, ba naopak. A nezaspať je dobre. Veľmi sa teším, že ju môžeme čítať aj v slovenčine. Uspávanka (Leila Slimani, 2017)

Uspávanka