Mezi myšlenkou a vyjádřením Mezi myšlenkou a vyjádřením Mezi myšlenkou a vyjádřením Mezi myšlenkou a vyjádřením

Mezi myšlenkou a vyjádřením

Lou Reed

Česko-anglické vydání nejznámějších a nejpoetičtějších písňových textů textaře, kytaristy a zpěváka legendární rockové skupiny Velvet Underground.

.


Mezi myšlenkou a vyjádřením je kniha textov piesní jedného z hlavných hrdinov newyorského undergroundu a Velvet Undergroundu Lou Reeda , ktorý nás v nej berie na prechádzku po tej divokejšej strane. V knihe sú vybrané kľúčové texty piesní z jeho najsilnejších albumov z rokov 1965-1990. Anglický text a český preklad sú tu vždy na dvojstrane vedľa seba, takže vyjadrenie a myšlienka sú blízko, pre každého k nahliadnutiu. K textom sú pridané ešte dve zaujímavé kapitoly, a to rozhovory Lou Reeda so spisovateľmi Hubertom Selbym a Václavom Havlom. Rozhovor s Václavom Havlom robil Lou Reed v Prahe v roku 1990 pre časopis Rolling Stone. Rozhovor frajera z New Yorku s frajerom z Prahy, ktorý bol vtedy našim prezidentom, nás vracia späť do času tesne po revolúcii, do času, ktorý sa už dnes ani nezdá byť skutočný. Mezi myšlenkou a vyjádřením (Lou Reed, 1996)

Ďalšie odporúčania


Momentálne som dočítala dve skvelé publicistické knihy z vydavateľstva Absynt. Tá prvá je Papuša Angeliky Kuźniak o cigánskej poetke z Poľska. Ako vysvetľuje autorka, samotná Papuša si želala, aby ju volali Cigánka, a nie Rómka. Papuša učarovala svojimi veršami aj slávnemu poľskému básnikovi Julianovi Tuwimovi. Len ako chuťovku pridávam jeden jej verš: „Och, aké krásne je čučoriedky zbierať ako cigánske slzy v lese." Jej životné osudy sú tiež fascinujúce a navyše sú Angelikou Kuźniak napísané strhujúco a zároveň citlivo a inteligentne. Papuša (Kuźniak Angelika, 2017)

Papuša

V útlej knižke Timothy Snyder, autor obsiahlych historických štúdií Krvavé územia či Čierna zem, zhŕňa do krátkych a výstižných textov ponaučenia, ktoré by si ľudia (najmä Američania po posledných prezidentských voľbách) mali zobrať k srdcu. Prirodzene poukazuje na paralely s nedemokratickými režimami v Európe, ale nezostáva len pri tom. Píše, že apatiou, spoliehaním sa na inštitúcie sme vinní všetci. Tyrania nie je rozhodnutím jednotlivca, ale spoločnosti, ktorá zabúda na etiku, osobnú integritu a postupne prijíma neakceptovateľné. V čase „alternatívnych faktov“, rozširovania priepasti nerovnosti a démonizovania kohokoľvek s iným názorom ide v zásade o volanie po zdravom rozume a základnej ľudskosti. Začiatok dvadsiateho prvého storočia sa bude podobať na začiatok dvadsiateho, problémy s jedlom a vodou budú sprevádzať ideologické výzvy globálneho poriadku. Náš svet má toho viac spoločného s Hitlerovým, ako sme si ochotní priznať a ak ho chceme zachrániť, musíme sa naučiť vidieť holokaust v pravom svetle – a nás tiež. O tyranii (Timothy Snyder , 2017)

O tyranii

Když už si jeden myslí, že o dobrých knihách a taky těch, co jich píší, všechno ví, tu přijde mu pod ruky knížečka vlastně už nežijícího autora (žil v létech 1965 – 2007) s málem tak moravským příjmením Levé… a rázem je zaděláno na největší a nejpřekvapivější objev posledních (řekněme) čtyřiceti let. Francouzský fotograf a spisovatel Édouard Levé nám po sobě zanechal tři vynikající knihy – Díla z roku 2002, Autorportrét (2005) a Sebevražda (post mortem, 2008). Všechny tři vyšly v létech 2015 – 2016 v pražském vydavatelství Rubato. Pro mne nejpůsobivějším je poslední dílko Sebevražda, ve kterém autor evokuje sebevraždu svého přítele. Deset dní po odevzdání rukopisu knihy si Édouard Levé sám bere život… Díla (Levé Édouard, 2016)