Myslím, že Porterov román Lanny nám rozpráva predovšetkým o čistote. O čistote vzťahu človeka k svojmu okoliu. K prírode. K predkom. K vlastným deťom. Ale aj o tom, aké nezdravé a škodlivé sedimenty do týchto vzťahov prenikli vinou našej bezohľadnosti. Obrátili sme sa životu chrbtom. Planéta je na lopatkách. Skolabovali sme. A ak nás ešte môže niekto zachrániť, tak sú to nevinné citlivé deti. Držme im palce. Lanny (Max Porter, 2020)

Když už si jeden myslí, že o dobrých knihách a taky těch, co jich píší, všechno ví, tu přijde mu pod ruky knížečka vlastně už nežijícího autora (žil v létech 1965 – 2007) s málem tak moravským příjmením Levé… a rázem je zaděláno na největší a nejpřekvapivější objev posledních (řekněme) čtyřiceti let. Francouzský fotograf a spisovatel Édouard Levé nám po sobě zanechal tři vynikající knihy – Díla z roku 2002, Autorportrét (2005) a Sebevražda (post mortem, 2008). Všechny tři vyšly v létech 2015 – 2016 v pražském vydavatelství Rubato. Pro mne nejpůsobivějším je poslední dílko Sebevražda, ve kterém autor evokuje sebevraždu svého přítele. Deset dní po odevzdání rukopisu knihy si Édouard Levé sám bere život… Díla (Levé Édouard, 2016)

Kniha Fašista prináša pohľad do života jedného z najpozoruhodnejších politikov 20. storočia. Je to príbeh vzostupu a pádu nadaného a extrémne ambiciózneho mladého muža so sebazničujúcimi vlastnosťami a obskúrnym charakterom. Nejde však len o životopis popredného predstaviteľa britských fašistov. Drábikova kniha je zároveň príbehom britských dejín 20. storočia, dejín upadajúceho impéria. Kniha nezaujme len čitateľa historickej literatúry, atraktívnosť monografie spočíva v jej relevantnosti v dnešných dňoch. Je fascinujúcim svedectvom o tom, ako sa viera vo vyššie ideály, ospravedlnená náboženstvom, ideológiou alebo akoukoľvek vierou, môže skončiť obrovskou katastrofou. Fašista. Příbeh sira Oswalda Mosleyho (Jakub Drábik, 2017)

„Povídame si, jaký byl den a na co se těší – na snídani. Uvědomím si, že se taky těším na snídani a pravděpodobne si ji dám jěště před spaním." Martin Selner pracuje ako asistent v stacionári zameranom na deti s poruchou autistického spektra. Píše o svojich dňoch naplnených touto prácou. Texty plné citu. Veľa lásky, ironického vtipu a smútku. Bez smútku veselosti nie je. Všetci chceme to isté, či sme autisti, alebo nie – byť s niekým, aby sa o nás niekto staral a zaujímal. „Obrátim mu peřinu tak, aby neměl zapínání u hlavy, protože to nenávidíme všichni." Autismus & Chardonnay (Martin Selner, 2017)