Čekání na Bojanglese Čekání na Bojanglese Čekání na Bojanglese

Čekání na Bojanglese

Olivier Bourdeaut

„Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá přízviska omrzela dříve a jiná až o chvilku později, měla tenhle zvyk ráda.“ Otec hýřící příběhy, matka milující tanec a syn, který si s dětskou radostí užívá výstředních nápadů svých rodičů.

.


Tohle mám nejradši. Překvapení. Vezmete do ruky knihu, o které jste předem nic neslyšeli, jméno autora neznáte. Formát prima, obálka nic moc. První věta: "Můj otec mi řekl, že než jsem se narodil, jeho povoláním bylo harpunovat lelky." Zásah! A člověk má zrovna chuť uprostřed toho všeho právě na takový text, který bude lehce švihlý, poetický, podvratný... Něco v linii Pipi Dlouhé Punčochy, Pěny dní, možná trochu Saturnina, ale spíš Zazi v metru nebo dokonce Addams Family. Co že je to za bláznivě poskládaná společnost? No právě... nádherná kniha do těžkých časů. Čekání na Bojanglese (Olivier Bourdeaut , 2017)

Recenzie a ukážky z tejto knihy


Podvratná a křehce krásná kniha do neklidných časů

Tomáš Weiss

Francouzský literární debutant Olivier Bourdeaut svým Čekáním na Bojanglese v roce 2015 připomenul, že se i dnes dá napsat kniha, která svým naturelem vyvolá ducha tak trochu Vianovy Pěny dní nebo částečně i spirit Zazi v metru Raymonda Queneaua. Viac.

Podvratná a křehce krásná kniha do neklidných časů

Tomáš Weiss

Francouzský literární debutant Olivier Bourdeaut svým Čekáním na Bojanglese v roce 2015 připomenul, že se i dnes dá napsat kniha, která svým naturelem vyvolá ducha tak trochu Vianovy Pěny dní nebo částečně i spirit Zazi v metru Raymonda Queneaua. Viac.


Ďalšie odporúčania


Geniálna priateľka ma nadchla, prečítala som ju za pár dní. Pre mňa je to príbeh o rovnováhe toho, čo je v nás dobré – to prajné, to, čo robíme pre druhých, snahy prekonať sa a byť lepší – a toho trochu horšieho – žiarlivosti, komplexov, strachu z vlastnej malosti. Navyše je napísaná s ľahkosťou a jazykom, ktorý sa nesnaží za každú cenu „ohromiť" čitateľa. Geniálna priateľka (Ferrante Elena, 2015)

Geniálna priateľka

Knihu Audiokultúra si dal cezo mňa kúpiť český skladateľ a klavirista Michal Nejtek (hrá s Agon Orchestra, David Koller Band, Michal Pavlíček...) s tým, že český preklad tejto tučnej päťstostranovej knihy je v nedohľadne. Tak som do nej nakukol a neviem sa od nej odtrhnúť, obratom objednávam jeden výtlačok aj do svojej knižnice. Editorská dvojica Christoph Cox a Daniel Warner z The Wire Magazine zozbierala úvahy takých velikánov ako Edgar Varése, John Cage, Marshall McLuhan, Brian Eno, Umberto Eco, Ornette Coleman, Steve Reich, William S. Borroughs, Chris Cutler a ďalších. Niektoré dlhé vety musím prečítať dvakrát a k niektorým sa radšej vrátim až o niekoľko rokov. Takže trvácna kniha, na celý život. Vydalo Hudobné centrum, a dobre mi tak! Audiokultúra. Texty o modernej hudbe (Cox Christoph, Warner Daniel, 2013)


Pôsobivý, mnohými superlatívmi a cenami ovenčený debut mladej Američanky ghanského pôvodu Yai Gyasi (nar. 1989) ma mimoriadne silne oslovil. Dokazuje, že dobrá literatúra často rozpovie o dejinách viac ako stoh historických traktátov. V prvej vetve rodostromu dvoch dcér ženy z kmeňa Ašantov sa zrkadlia dejiny Ghany: kmeňové vojny, obchod s otrokmi, spolužitie i zrážky s britskými kolonizátormi, boj za nezávislosť a ghanský dnešok. Druhú zo sestier zavliekli ako otrokyňu do Ameriky; príbehy jej vetvy rodu zosobňujú neľahké osudy Afroameričanov: na plantážach amerického Juhu, v lodeniciach Marylandu, uhoľných baniach Alabamy, džezových kluboch a drogových brlohoch Harlemu prvej polovice 20. storočia aj v súčasných Spojených štátoch. Návrat domů (Yaa Gyasi , 2016)

Návrat domů