Čekání na Bojanglese Čekání na Bojanglese Čekání na Bojanglese

Čekání na Bojanglese

Olivier Bourdeaut

„Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá přízviska omrzela dříve a jiná až o chvilku později, měla tenhle zvyk ráda.“ Otec hýřící příběhy, matka milující tanec a syn, který si s dětskou radostí užívá výstředních nápadů svých rodičů.

.


Tohle mám nejradši. Překvapení. Vezmete do ruky knihu, o které jste předem nic neslyšeli, jméno autora neznáte. Formát prima, obálka nic moc. První věta: "Můj otec mi řekl, že než jsem se narodil, jeho povoláním bylo harpunovat lelky." Zásah! A člověk má zrovna chuť uprostřed toho všeho právě na takový text, který bude lehce švihlý, poetický, podvratný... Něco v linii Pipi Dlouhé Punčochy, Pěny dní, možná trochu Saturnina, ale spíš Zazi v metru nebo dokonce Addams Family. Co že je to za bláznivě poskládaná společnost? No právě... nádherná kniha do těžkých časů. Čekání na Bojanglese (Olivier Bourdeaut , 2017)

Recenzie a ukážky z tejto knihy


Podvratná a křehce krásná kniha do neklidných časů

Tomáš Weiss

Francouzský literární debutant Olivier Bourdeaut svým Čekáním na Bojanglese v roce 2015 připomenul, že se i dnes dá napsat kniha, která svým naturelem vyvolá ducha tak trochu Vianovy Pěny dní nebo částečně i spirit Zazi v metru Raymonda Queneaua. Viac.


Ďalšie odporúčania


Tabery namiešal pútavé kombo históriou tečúcej linky poprekladanej vysoko aktuálnymi esejami. Tie sú skôr rekapituláciu a zručným zhrnutím toho, čo už vo verejnej diskusii odznelo, nové pre mňa boli paradoxne niektoré staré citáty a parafrázy slávnych novinárov, politikov a lídrov našej spoločnej histórie. Keby sa na našich školách učil dejepis, občianska výchova a kritické myslenie tak, ako by sa mali, tak by väčšina maturantov malo prečítanú a prediskutovanú slávnu výmenu „o českem údělu” medzi Havlom a Kunderom, ktorá odznela po príchode tankov Varšavskej zmluvy v 68-om. Presne takéto momenty sú v knihe zachytené skrze myšlienky a slová ľudí, ktorí vyrobili ideu našej krajiny. Máme v histórii zopár postáv, ktoré by si zaslúžili byť kultom, hipsterským idolom a detským „keď budem veľký, chcem byť ako…”. Nie celkom sa to deje, možno aj preto, že sme príliš zaťažení diskusiami o Slovanoch a o “alternatívnej” histórii. Erik Tabery si to všíma, ale zároveň presúva pozornosť tam, kde by mala byť, keby časti národa nepripekalo. Opuštěná společnost (Erik Tabery, 2017)

Opuštěná společnost

Geniálna priateľka ma nadchla, prečítala som ju za pár dní. Pre mňa je to príbeh o rovnováhe toho, čo je v nás dobré – to prajné, to, čo robíme pre druhých, snahy prekonať sa a byť lepší – a toho trochu horšieho – žiarlivosti, komplexov, strachu z vlastnej malosti. Navyše je napísaná s ľahkosťou a jazykom, ktorý sa nesnaží za každú cenu „ohromiť" čitateľa. Geniálna priateľka (Ferrante Elena, 2015)

Geniálna priateľka

Koho by to zaujímalo: Vždy som uznával dobrých spisovateľov a obdivoval ich schopnosť vhľadu do vlastnej mysle. O to viac, ak sa ich vnímanie prelína s mojim a vytvorí sa tak priestor pre pochopenie nových, zaujímavých vecí. Pavel Vilikovský vo svojom diele opäť predviedol, že je naozajstný majster svojho remesla. Malá útla knižka, ktorá sa bravúrne pohráva s rôznymi uhlami pohľadu a zároveň nám ukazuje, že náš svet vlastne nie je až taký skutočný, ako si ho veľakrát sebestredne predstavujeme. Vďaka za to, pán autor! Ale koho by to zaujímalo. Krásna strojvodkyňa, krutá vojvodkyňa (Pavel Vilikovský, 2017)

Krásna strojvodkyňa, krutá vojvodkyňa